Osobní rozvoj

Nenadávejte na věci mimo váš vliv, buďte spokojenější

Co je možná ta jedna jediná věc, kterou byste měli mít ve svém životě maximálně pod kontrolou? 

Jste to vy sami.

Pro spokojený život je nezbytné si neustále uvědomovat, co je a co není pod naší kontrolou. Co můžeme a co nemůžeme ovlivnit. Co jsou naše úkoly a co ne. Hranice mezi tím, co je a co není v naší moci si velmi často posouváme sami. No a pak jsou věci, které budou vždy mimo naši kontrolu, kterým často věnujeme až moc pozornosti. 

Co všechno je mimo naši kontrolu? 

Spoustu věcí! A často jsou to věci, nad kterými nejvíc láteříme. Proč? Protože se od nás neočekává žádná akce, nikdo po nás nemůže chtít, ať s tím něco uděláme, a proto je to jednoduché a tím pádem i lákavé. Zkuste si uvědomit na co všechno v průběhu dne nadáváte a co z toho všeho máte možnost změnit? Ulevit si a zanadávat si na hrozné počasí je jedna věc, nechat si tím ovlivnit náladu na celý den je ale věc jiná.

Ryan Holiday ve své knize Překážka jako cesta k tomuto tématu přidává stoické moudro amor fati (láska k osudu): “Naučit se nevztekat se a nevyvádět kvůli věcem, které nemůžeme ovládat, je jedna věc. Lhostejnost a přijetí jsou rozhodně lepší než zklamání nebo vztek. Tohle umění chápe anebo využívá jen hrstka lidí. To je ale pouze první krok. Ještě mnohem lepší je milovat všechno, co se nám děje, každou jednotlivou situaci. Nemůžeme si vybírat, co se nám stane, ale vždycky si můžeme vybrat, jaký z toho máme pocit. A proč byste si proboha vybírali jiné pocity než dobré? Můžeme si vybrat dobrý pocit sami za sebe. Když už se něco musí stát, odpovědí je vždy amor fati.“

Můj recept na velikost člověka je amor fati: když nechce nic jinak, ani v budoucnu, ani v minulosti, vůbec v celé věčnosti. Nastaví se k nutným a neměným věcem tak, že je zkrátka snese, a už vůbec se před nimi neskrývá… Miluje je.

Nietzsche

Přijměte to, co nemůžete změnit

Stoikové tomu říkají umění podvolit se, nebo můžeme narazit i na výraz pozitivní rezignace. Není to totéž jako vzdát se. Vzdát se můžete v situacích, kdy máte možnost něco změnit, ale neuděláte to, nebo to nedokončíte. Umění podvolit se se týká pouze věcí, které nepodléhají vašemu vlivu.

Je to těžké, jsou situace, kdy se to zdá být i nemožné. To ovšem nic nemění na tom, že jediná možnost je přijmout věci tak, jak jsou. 

Jakákoli energie a zdroje, které vynaložíte na boj s nezměnitelným, je plýtvání. I pouhé nadávání, stěžování si a komentování v tomto případě vyčerpává vaši energii, kterou jste mohli investovat moudřeji, například na věci, které skutečně můžete ovlivnit.



Nepotlačujte své emoce

Věci mimo naši kontrolu nás často rozčílí. A je to v pořádku! Vyventilujte své negativní emoce, uznejte, že situace je pěkně na h***o. Stoicismus neznamená být bez emocí. Stoická moudrost nám říká, že k emocím můžeme přistupovat ve dvou fázích. První fáze naší reakce je automatická, prostě se děje, protože tak funguje náš mozek. Následnou reakci už můžeme mít pod kontrolou. Mohu se sama sebe zeptat, zda situaci nějak mohu ovlivnit, nebo ne, a podle toho se vědomě rozhodovat dál.

Zbavte se stresu z věcí mimo svou kontrolu

Každý den se setkáváme s desítkami věcí, které nemůžeme kontrolovat, ale mohou být příčinou stresu. Nástrojem, který nám umožní zbavit se břemene vyvolávaného věcmi, které v dané situaci nemáme pod kontrolou, je položit si tři otázky, a to v následujícím pořadí:

  1. Co v této situaci nemám pod kontrolou? Poznamenejte si všechno, co vás napadne, včetně postojů a činů druhých lidí.  
  2. Co se momentálně pokouším kontrolovat? Sestavte si seznam všeho, co se momentálně pokoušíte kontrolovat – zahrňte do něj i to, co jste uvedli na seznamu věcí, které nemůžete kontrolovat, ale pokoušíte se o to.   
  3. Co bych mohl kontrolovat, ale momentálně to nedělám? Zapište si věci, které byste za určitých podmínek mohli kontrolovat, ale zatím tomu tak není a až doposud nebylo. Nenechte se překvapit, pokud to budou vnitřní proměnné, u nichž jste až doposud neuvažovali o tom, že byste je mohli kontrolovat. Například vaše postoje a přístup.

Zdroj: Zvládněte stres metodou inner game, W. Timothy Gallwey, Edd Hanzelik, Johl Horton 

Co vám odpovědi na otázky výše naznačují? Možná vám říkají, že se snažíte ovlivňovat něco mimo vaši kontrolu, nebo že se pramálo zabýváte tím, co ve vaší moci je. Často jdou tyto dva výsledky ruku v ruce. 

Člověk nemůže změnit to, s čím se narodil. Může ale vlastními silami pracovat na tom, co s daným vybavením dokáže. Stačí se zaměřit na to, co mohu změnit, spíš než na to, co změnit nemohu. Tomu říkám sebepřijetí.  Přijmi, co nemůžeš nahradit. Přijmi „toto své já“ takové, jaké je. A měj odvahu změnit to, co můžeš. To je sebepřijetí. 

Odvaha nebýt oblíben, Ičiró Kišimi&Fumikate Koga

Role oběti a role tvůrce

Lidé, kteří se pohybují spíše v roli oběti často říkají, že nemají věci ve svých rukou a nemohou nic změnit. Nechávají se touto rolí natolik ovlivnit, až je odpovědí na jakýkoli problém jen výmluva na něco externího, co nemohou změnit. Na minulost, na rodiče, na znamení, ve kterém se narodili. V roli tvůrce lidé naopak nad nezměnitelnými věcmi nelamentují a spíše hledají prostor, který mají ve své moci a aktivně tvoří svůj život. Aktivita je klíčová. 

Pozor na naučenou bezmocnost

Naučená bezmocnost je stav, kdy věříte, že nemůžete změnit situaci nebo mít ji pod kontrolou, a proto se o to ani nepokusíte, přestože možnosti vlivu existují (Legg, 2019). V tomto stavu člověk přijímá špatné zkušenosti jako běžné a nepřipouští si možnost vlivu na ně, proto je pasivní i v situacích, které vyžadují a umožňují akci. 

Tento jev objevil a pojmenoval prof. Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie. Co je důležité, naučená bezmocnost je získaná (jak už název napovídá), dá se odnaučit. 

Strategie pro boj s vlastní hlavou

Vždycky, když se chytíte u naříkání, že s danou situací nemůžete nic dělat, protože … Zkuste mimo otázek o míře kontroly výše tyto postupy od Martina Seligmana z knihy Naučený optimismus:

  1. Odvedení pozornosti – přemýšlejte o něčem jiném. Výhoda naší mysli je, že nemůžeme mít dvě myšlenky najednou, můžeme mezi nimi ale přepínat. Odvést pozornost od negativních myšlenek k něčemu jinému vám umožní nepotápět se hlouběji do přesvědčení, že nemůžete nic dělat.
  2. Distancování – vaše myšlenky jsou prostě jen myšlenky. To, že pochází z vaší hlavy ještě neznamená, že jsou pravdivé. 
  3. Disputace – polemizujte se svými negativními myšlenkami o bezmoci, trochu se sami se sebou pohádejte a zkuste se přesvědčit o opaku.
  4. Hledejte důkazy – ptejte se sami sebe, jaké důkazy máte pro své negativní přesvědčení. 
  5. Alternativy – položte si otázku: „Jak jinak to ještě může být?“ Zkuste vyjmenovat všechny možné další varianty situace a jejího řešení.
  6. Důsledky – někdy vám hlava nelže a negativní názor, který na sebe máte, může být správný a fakta to jen podporují. Ani tady není nutné se vzdávat. Svou situaci a negativní přesvědčení dekatastrofizujte. Jaké skutečné důsledky vaše situace může mít? Jsou následky skutečně tak strašné, jak vám v první chvilce přicházelo na mysl? Vracejte se k důkazům, které jste nasbírali. 
  7. Užitečnost – jakmile se ocitnete v nekonečném cyklu negativních myšlenek položte si otázku: „K čemu mi tyhle myšlenky teď jsou?“ Velmi často dojdete k odpovědi: „K ničemu.“

Tyto strategie vyžadují ještě „nultý krok“ a to je všimnout si svých negativních myšlenek a přesvědčení, zároveň musíte věnovat pozornost svým myšlenkám a vlastně přemýšlet o svém myšlení.

Jakmile se dokážete oprostit od svých negativních přesvědčení, máte o krůček blíže k akci a k roli tvůrce, která je opakem naučené bezmocnosti.  



Konání s výhradou

Jednu z nejdůležitějších stoických technik konání s výhradou, tj. obezřetnou soudností (hypexaireseós), zmiňuje Marcus Aurelius v knize Hovory k sobě. Tato technika nám říká, že při jakémkoli jednání je nutné s klidem přijmout, že výsledek není zcela v naší moci. S výhradou může znamenat i to, že naše očekávání jsou vyhrazena na to, co je v naší sféře moci a tím se vyhnout případnému zklamání a pěstování role oběti. Ze svého konání bychom měli vyloučit domněnky týkající se konečného výsledku, především jakéhokoli očekávání úspěchu. 

„Ať udělám cokoli, stejně to dopadne špatně.“ vs. „Udělal jsem maximum, co bylo v mé moci, ale výsledek není jen na mně.“ To je konání s výhradou.

Zdroj: Myslet jako římský císař, Donald Robertson

Agency

V angličtině existuje výraz agency, který se dá přeložit jako míra přesvědčení, že moje akce mají vliv na můj život. Lidé, kteří dokáží odhalit míru svého vlivu, převzít odpovědnost za své činy tam, kde mají moc věci ovlivnit a zároveň přijmout to, co je mimo jejich vliv, se v mnoha studiích ukazují jako spokojenější. Jak zmiňují Dr. Paul Napper a Anthony Rao v knize The Power Of Agency, nedostatek agency se projevuje uvíznutím v roli oběti. Na kolik jsme přesvědčeni, že máme vliv na svou spokojenost přímo ovlivňuje naši spokojenost. 

Věnujte pozornost tomu, co máte pod kontrolou

Jsou věci, které ve svém vlivu máme a měli bychom s nimi pracovat. Můžeme ovlivnit své chování a rozhodnutí, což může mít vliv na okolí nebo na celkové fungování společnosti. Také můžeme ovlivnit své myšlení a pocity, což má vliv na naše psychické zdraví a celkovou spokojenost se životem. A pak jsou věci, které ve svém vlivu nemáme, například počasí, nebo genetickou výbavu. V naší moci je ovšem to, jak na tyto věci reagujeme a vyrovnáváme se s nimi.

Soustředění se jen na to, co máme ve své moci, naši moc zvětšuje a posiluje. Vaše vlastní aktivita a iniciativa je to, díky čemu získáte kontrolu ve zdánlivě neřešitelné situaci. Podle Epiktéta jsou naše rozhodnutí to jediné, co máme. Na vás je rozhodnutí, zda vám investice energie, času a dalších zdrojů do proaktivity za to stojí. Podle zásady konání s výhradou je nutné počítat s tím, že se to nemusí povést. Na druhou stranu víme, že lidé, kteří jsou v roli tvůrce, jsou proaktivní a věří, že jejich činy mají na jejich život vliv, jsou spokojenější. 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *