Osobní rozvoj,  Time management

NE je celá věta

Možná pravidelně kývnete kolegovi, který chce pomoct a pak kvůli tomu zůstáváte v práci déle. Nebo vždycky kývnete sousedovi na prosbu, zda si může půjčit vaši sekačku, i když jí vždycky vrátí rozbitou a vy taky potřebujete sekat. Třeba kývnete kamarádům vždy na pozvání do hospody, i když byste mnohem raději šli do kina. Říkáte, že vám nevadí změna termínu akce, i když to pro vás znamená obrovské komplikace s ostatními plány. 

Tyhle řádky nejsou návodem na to, jak každého odpálkovat a jak se stát drsným rozdávačem facek ve formě necitlivých odmítnutích. Berte je spíš jako inspiraci, jak se stát laskavým ochráncem svých vlastních hranic a zájmů. Pokud totiž říkáte nahlas ano tam, kde v duchu doslova křičíte ne, říkáte to ne hlavně sobě.

Možná to, že neumíte, nebo nechcete říkat ne způsobuje jen to, že nedodržíte své plány, nebo že jste přetížení a nestíháte už vůbec nic z toho, co byste chtěli. V tom horším případě pak třeba nemůžete usnout a vyčítáte si, že jste neschopní a přemýšlíte nad tím, jak se ze svých souhlasů a slibů vykroutit. Komplikujete si život a ubírá vám to na spokojenosti. 

Co všechno se skrývá za neschopností či neochotou říct NE?

Každý z nás je jiný a zažíváme úplně jiné situace, kde máme problém s odmítáním. Proto nechci na začátek rozdávat univerzální rady, ale spíš vám nabídnout možnost zastavit se nad situacemi, kdy souhlasíte, místo toho, abyste odmítali.  Vezměte si papír, tužku a pojďte si nad těmi situacemi chvilku popřemýšlet a upřímně si odpovědět na několik otázek.

V jakých situacích říkáte ano, i když chcete říct ne
Která svá ano si zpětně vyčítáte?
Co máte nejčastěji problém odmítnout?
Koho máte problém odmítnout?
A možná vás napadá vlastní otázka, po které přijde odpověď, která vám poodkryje důvody, co za tím je.

A teď si u všech svých odpovědí ještě položte otázku: „Proč?“
Zároveň se můžete podívat na to, jaké následky vaše ano má. 

A co je nejdůležitější – pokud začnete říkat ne, tam kde ho skutečně chcete říkat, co vám to přinese? 

Poslední otázka je možná nejdůležitější proto, abyste začali a problému se věnovali. Je to vaše motivace, proč začít říkat ne. Možná vám to přinese víc času na vaše zájmy, možná se budete cítit víc svobodní, nebo prostě jen nebudete dělat něco, co nechcete a budete spokojenější. A možná vám to zvýší vaši vlastní sebehodnotu, protože si sami sebe a svého času začnete více vážit. 

Každé ano pro ostatní, které nechcete říct, je ne pro vás a do vaši sebehodnoty může zasadit malou ránu, až se jednou rozbijete úplně. 

Není odmítnutí jako odmítnutí

V různých situacích potřebujeme odmítat různé lidi, proto není jedna univerzální varianta správného ne. V zásadě jsou dva faktory, které je potřeba zvážit, než vyslovíte své ne.

Je požadavek toho druhého oprávněný? 

Jedná se o prosbu o laskavost, kterou po vás ten druhý nemůže vymáhat? Nebo se jedná o něco, na co žadatel má nárok? Pokud vás soused žádá o pomoc při stěhování gauče, je to žádost o laskavost, není to něco, na co by měl nárok. Ovšem pokud vás šéf žádá o zpracování tabulky, která patří k vaší agendě, může to po vás chtít a jeho požadavek je tedy relevantní.

Chcete zachovat vztah? 

Pokud vás pochybná existence na ulici prosí o drobné na vlak (přičemž je zvláštní, že si drobné na vlak žádá pokaždé, když jdete z práce, a ještě nikam neodjel), nepotřebujete a asi ani nechcete s danou osobou udržovat dobré vztahy. Tady si můžete dovolit odmítnout prostým ne a nemusí vás to trápit. Když se vrátíme k sousedovy, který potřebuje šoupnout gauč a prosí vás o pomoc, možná si říkáte, že s ním byste ještě na pivko rádi zašli. Rozhodně s ním nechcete narušit dobrý vztah, který jste si za ta léta vybudovali tím, že byste ho odpálkovali netečným „Ne.“ 

Teď si možná říkáte: „Tak co sakra mám dělat? Bolí mě záda jako čert, rozhodně mu s tím gaučem nechci pomáhat, protože mě to bolí, ale zase ho nechci jen tak odmítnout. Tak jak?“

Mezi ne a ano není černá díra. Mezi jasným souhlasem a jednoznačným odmítnutím existují další varianty, které vaše ne zmírní a zároveň vám umožní zachovat dobré vztahy.

Než se podíváme na to, co se ukrývá mezi ne a ano, vraťte se ke svým poznámkám, kam jste si sepsali odpovědi na otázky, co máte problém odmítat a proč. Podívejte se na své odpovědi skrze filtr faktorů oprávněnosti požadavku a potřeby zachování vztahu. Co vám to napovídá?

Pokud si odpovíme na otázky ohledně oprávněnosti požadavku a zachování vztahu vznikne nám matice, která nám napoví, jak ze situace vhodně vybruslit. 

Odmítaný požadavek je legitimní

NE s alternativou

Požadavek je legitimní, ale vy zároveň ani tak nechcete kývnout. Vzpomeňte na šéfa, který po vás chce tabulku, která spadá do vaší agendy. Vy ale máte den natřískaný důležitými schůzkami a dalšími úkoly. Nabídněte šéfovi alternativu, např. že tabulku vypracujete hned druhý den ráno, nebo že na úkor tabulky odložíte něco jiného. 

I úkoly od šéfa je potřeba správně přijímat, případně odmítat.

Odmítaný požadavek není legitimní 

Je důležité pro mě zachovat vztah

Vraťme se k sousedovi, který chce pomoct se stěhováním gauče. Jeho požadavek sice není vymahatelný (legitimní, oprávněný), ale chcete s ním zachovat dobré vztahy. I tak je naprosto legální jeho prosbu o laskavost odmítnou a pro zachování dobrého vztahu můžete přidat vysvětlení, že byste moc rádi, ale že už se druhý den sotva plazíte, protože máte bolavá záda. 

Nepotřebujete zachovávat vztah

Poslední požadavek, ke kterému se vrátíme je žádost o drobné na vlak, za které si lístek dotyčný stejně nikdy nekoupí. Jeho požadavek je nelegitimní, zároveň nepotřebujete zachovávat vztah. Nemusíte tedy nic vysvětlovat, obhajovat se, ani nic podobného a můžete prostě jen říct: „Ne.“  Samozřejmě můžete kolem dotyčného jen projít a ignorovat ho. Spoustu lidí má ale potřebu i tak nějak zareagovat, ignorování jim přijde horší než odmítnutí. Je to na vás. „Ne.“ je celá věta a jsou situace, kde ne prostě stačí. 

A taky jsou situace, kde si vysvětlováním a obhajováním naděláte do vlastního, protože se žadatel vašich slov může jednoduše chytit. Představte si, že onomu bezdomovci, nebo zevlákovi řeknete: „Nezlobte se, ale já nemám žádné drobné.“  Pokud má „žebrák“ větší praxi, pohotově může zareagovat: „To nevadí, já beru i papírový.“, nebo: „Víte, kolik dneska stojí lístek do Brna? Když mi dáte stovku, tak mi to moc pomůže.“ Jednou jsem řekla, že nemám žádnou hotovost. Okamžitě jsem se dozvěděla, kde se nachází nejbližší bankomat.

Rozmyslete to

Existují i složitější situace, kdy odpověď neznáme hned. Unáhlenost je jedna z příčin, proč říkáme ano tam, kde ve skutečnosti chceme říct ne. Dostatečně nepromyslíme dopady svého ano na náš život. Pokud se jedná o velkou věc, rozmyslete si svou odpověď. Je jen velmi málo věcí, na které musíte odpovědět hned teď. Mezi ano a ne stojí ještě slovo nevím. A nevědět je úplně v pohodě. Zařaďte do svého repertoáru odpovědí věty jako:

„Ještě nevím, uvidím.“
„To si budu muset rozmyslet.“
„Teď ti neřeknu tak ani tak, rozmyslím se a dám vědět.“ 

Jakým vašim neuváženým ano by chvilka rozmýšlení pomohla?

Změnit názor je taky v pohodě! I když se unáhlíte a vzápětí si svou odpověď vyčítáte, je v pořádku své rozhodnutí změnit. Počítejte s tím, že někdy budete muset nést důsledky svého neuváženého rozhodnutí. Pokud bezhlavě souhlasíte s tím, že poběžíte s kamarády Urban Challenge a oni vám zaplatí startovné, bude vás neuvážené ano stát nějaký peníz.

Ne i věcem, které chci

Svět a život není tak jednoduchý, abychom si mohli myslet, že odmítání se týká jen věcí, které nechceme, nebo nemůžeme dělat. Někdy nás úkol láká, příležitost je zajímavá, nebo máme touhu vyzkoušet něco nového. Ale… jak se píše v knize 4000 týdnů od  Olivera Burkemana: V sebezdokonalovací literatuře se opakuje klišé, že většina z nás se potřebuje naučit říkat ne. Jak ale upozorňuje spisovatelka Elizabeth Gilbertová, až příliš snadno bychom se mohli domnívat, že to zahrnuje jen hledání odvahy odmítnout různé únavné věci, které jsme stejně nikdy dělat nechtěli. Vysvětluje, že ve skutečnosti „je to mnohem těžší. Musíte se naučit začít říkat ne věcem, které dělat chcete, s ohledem na to, že máte jen jeden život.“

Není v lidských silách stíhat úplně vše, co bychom chtěli. Proto je důležité pořádně si rozmyslet, co chceme. Mít svou osobní vizi a umět si pečlivě určovat priority

Změňte svůj postoj k NE

Možná tohle všechno znáte a víte, ale stejně vám slovo ne nejde přes pusu. Možná je to o vašem přístupu k odmítání. Zkuste se podívat na své motivy, proč si chcete více chránit své hranice. Co vám častější odmítání přinese? Můžete se inspirovat následujícími myšlenkami, které vám třeba pomohou přehodnotit váš postoj ke slovu ne.

  • Říkejte ne, abyste měli čas na ano.
  • Stejně jako ostatní mají právo vás o cokoli požádat, vy máte stejné právo je odmítnout.
  • Svým ne neodmítáte člověka, ale jeho úkol/žádost.
  • Ne neznamená nezajímáš mě, nemám tě rád.
  • Ne je výrazem sebeúcty a sebevědomí.
  • Existuje rozdíl mezi oprávněnými požadavky a prosbou o laskavost.
  • Svým ne chráníte své hodnoty a hranice.

Sebereflexe k vašemu odmítání

A protože sama vím, jak to chodí, když je v textu instrukce: vezměte si tužku, papír a napište si… je mi jasné, že to většina z vás neudělá (zlatého bludišťáka těm, kteří to udělají). Proto vám na závěr nabízím souhrn otázek a úkolů, které v textu zazněly. Teď, když už jste si článek přečetli a cítíte, že byste své odmítání potřebovali vylepšit, odpovězte si na tyto otázky. Odpovědi v kombinaci s přečteným textem vám možná dají návod, jak s odmítáním můžete pracovat přímo vy. 

V jakých situacích říkám ano, i když chci říct ne? A proč?
Která svá ano si zpětně vyčítám? A proč?
Co mi nejčastěji dělá problém odmítnout? A proč?
Koho mám problém odmítnout? A proč?
Jaké následky mají má ano tam, kde cítím, že bych měl/a odmítnout?
Co mi to přinese, když začnu říkat ne tam, kde to tak cítím a je to podle mě správné?
Jsou požadavky, kde říkám ano místo ne, oprávněné?
Potřebuji v těchto situacích zachovat vztah? 
V jakých situacích bych měl/a využít čas na rozmyšlení a nereagovat hned? 
Jaké jsou moje priority, kterým chci říkat ano, i když budou k dispozici jiné lákavé možnosti?
 

Příběh o kamenech ve sklenici, který poprvé popsal Stephen Covey roku 1994 v knize To nejdůležitější na první místo, nám v podstatě lže. Příběh je zmanipulovaný tím, že učitel s sebou na přednášku vezme pouze pár kamenů, o kterých ví, že se do sklenice vejdou. Ve skutečném životě ale hrajete s tím, že máte mnohem víc kamenů, než se do sklenice může vejít. Nikdy nebudete mít možnost dělat a stihnout vše. Priority si musíte pečlivě vybírat. Musíte vybírat, čemu řeknete ano a čemu ne. Co se do sklenice vejde, a co zůstane vedle. 

Oliver Burkeman, kniha 4000 týdnů

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.