Osobní rozvoj

Co by udělalo vaše nejlepší já?

Jsou situace, kdy jsou emoce silnější než rozum. Křičíme, obviňujeme, útočíme a říkáme věci, kterých později litujeme. Pak si to vyčítáme a říkáme si, kéž bychom reagovali jinak. Kéž bychom byli jiní.

Chápavější, klidnější, empatičtější, rozumnější. Můžeme takový být, změna je možná. Není ale okamžitá a chvilku to trvá. Už teď si to ale můžeme představit. Jak by v takové situaci reagovalo naše nejlepší a nejdokonalejší já?

Chyťte ten okamžik

Prvním krokem je uvědomit si, že se něco děje. Že se schyluje k nějaké reakci. A to vyžaduje být v přítomnosti. Pokud ten okamžik nechytnu, pojedu dál na autopilota, který spustí mou standardní reakci.

I když se to stane, využijte to pro další podobnou reakci. Položte si pak otázky:

Jak příště poznám, že se to blíží?
Podle čeho můžu identifikovat, že zase budu reagovat podrážděně?
Co cítím na úrovni těla?
Jaké mám těsně před tím myšlenky?

Jednoduše si zanalyzujte okamžiky před výbuchem.

Jak reaguju?

Analyzujte si jaká je vaše standardní reakce v dané situaci. Musíte poznat aktuální realitu, abyste něco mohli změnit. Můžete si zkusit odpovědět na otázku, proč reagujete, jak reagujete? Buďte k sobě maximálně upřímní, vaši odpověď nikdo nebude soudit. Klidně se může objevit:

„Protože chci za každou cenu vyhrát.“
„Chci ho ponížit.“
„Chci jí dát lekci.“

Ale v pořádku je i odpověď: „Vlastně nevím.“

Jak chci reagovat?

Co si umíme představit, to je i možné realizovat. Zároveň mozek věří obrazům a představám. Zkuste si představit detailně danou situaci, jak by reagovalo vaše nejlepší já. Třeba si vždycky říkáte, že byste chtěli být klidnější, rozvážnější. Představujte si tedy, jak by konkrétně reagovalo vaše nejklidnější já.

Připravte tím hlavu na novou reakci. Mozek si běžně vybírá reakce autopilota, protože je to úspornější než vymýšlet nové, jsme tak prostě nastaveni. Ovšem když si svou novou reakci dostatečně vizualizujete, už pro mozek není tak nová a je větší šance, že po ní ve vyhrocené situaci sáhne.

Využijte mezery

Mezi podnětem a reakcí je drobný moment, kdy se můžeme rozhodnout, jak budeme reagovat. Klíčové je opět chytit tento moment, všimnout si ho a této mezery využít. Zároveň je důležité mít připravenou novou reakci, které se můžeme rychle chytit. Když na mě někdo začne křičet, mezi jeho útokem (podnětem) a mým opětovaným křikem (reakcí), je malý moment, kdy si mohu říct: „Jak chci reagovat?“

Uklidněte emoce

Mít svou připravenou strategii je nezbytné, ovšem pokud jsme v závalu emocí, jede nám autopilot. Je potřeba emoce zklidnit a zkusit se vrátit k rozumu, kde čeká naše nová strategie.

Zkuste se zhluboka nadechnout a dlouze vydechnout, tím aktivujete svůj parasympatický nervový systém a dostanete emoce pod kontrolu. Pomáhá také pojmenování emocí, můžete si v duchu říct: „Hmmm, tohle je vztek.“

V článku Pozornost k vašim myšlenkám a meta-myšlení je více rozpracováno, jak pracovat s emocemi. V náročných situacích vám nástroj meta-myšlení může hodně pomoct.

Vzpomeňte si

Snadno se to řekne, ale kdo si má vzpomenout na tohle všechno uprostřed hádky…
Jedna věc je být připraven. V situacích, kdy jsme v klidu, a ne uprostřed bitevního pole, analyzovat své reakce a konstruovat nové, pro nás přijatelnější.

Druhá věc, která může pomoct, je mít po ruce něco, co nám rychle připomene, že chceme vlastně reagovat jinak. Může jít i o otázku, kterou si vždycky položíme. Zkuste si položit rychlou otázku, co by udělalo mé nejlepší já? Lépe si vzpomenete. Případně ještě více konkretizujte a své dokonalé já při vizualizaci pojmenujte – klidná Petra, rozvážný Martin, … a můžete si při stopce ptát: „Co by udělal rozvážný Martin?“

Zkoušejte to

Možná to na poprvé nevyjde, možná ani na podruhé ne, po třetí jen zpola… čím častěji to budete zkoušet a zpětně si situace analyzovat, tím spíše si vytvoříte novou reakci, kterou časem budete brát jako tu automatickou.

Reakce jsou vlastně návyk a díky dlouhodobému úsilí lze návyky měnit.

Co by udělalo v náročné situaci, vaše nejlepší já?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.