Osobní rozvoj

Houževnatost

Vytrvat u jedné činnosti, něčeho dosáhnout, nevzdat se, překonávat překážky. Tohle všechno a možná víc vás může napadnout, když se řekne houževnatost. Slovník říká, že opakem houževnatosti je křehkost. Ve mně nejvíce rezonuje definice, která vyplývá z knihy Angely Duckworthové Houževnatost – Síla vytrvalosti a vášně:

Úspěch není o talentu, ale o úsilí.

Houževnatost v sobě obsahuje sílu vytrvat a nevzdat se při první, druhé, ani třetí překážce. Znamená to ovšem také dopředu s překážkami počítat a vědět, že nic v životě není zadarmo. Všechno nás stojí větší či menší úsilí. Nemyslím tím dopředu hořekovat, jak to všechno bude těžké, a už vůbec ne, že určitě selžete. To tvoří prostor pro sebenaplňující předpověď. Jak údajně řekl Henry Ford: „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Myslím tím nenasazovat růžové brýle naivity a říkat si: „Tohle všechno bude snadné, zvládnu to levou zadní.“ Je to o reálném pohledu na situaci, o reálném očekávání. Asi jako když podáváte přihlášku na vysokou školu. Tím to jen začíná a dopředu počítáte s náročnými zkouškami, které vás čekají. Stejně jako když startujete podnikání víte, že to nebude lehké, že vás to bude stát spoustu energie a úsilí. V obou případech ale věříte, že to dáte. Pokud by to tak nebylo, proč byste s tím vůbec začínali.

Jak houževnatost posilovat

Znejte své proč

Proč jste s tím vůbec začali? Co vás k tomu motivovalo? Je to hluboká vnitřní motivace, chcete to skutečně vy? Nebo je to něco, co od vás očekává společnost, rodiče, partner?

Sepište si na kus papíru všechny důvody, PROČ jste se toho či onoho pustili. Ještě lépe si sepište svou vizi, jak chcete žít? Kým chcete být? A jakou roli v tom hraje činnost, u které chcete vytrvat?

Vize vám pomůže udržet motivaci na celé cestě za úspěchem. Není to cíl, který je až na konci a než ho dosáhnete, nebudete spokojení. Vize je stanovení cesty, po které chcete kráčet a každý krok po této cestě vám přinese spokojenost. Cílem není vrchol hory, ale její zdolávání.

Sepište si svou vizi a svá proč, mějte je po ruce. Vždy, když vás začnou opouštět síly a vy to začnete vzdávat, přečtěte si to.

Sledujte drobné úspěchy

Nesledujte slepě jen svůj velký cíl na konci. Všímejte si každého milníku, každého drobného úspěchu a zlepšení. Máme tendenci se více věnovat chybám a překážkám, drobná vítězství rychle zapomínáme. Nespoléhejte proto na svou mysl, vědomě vyhledávejte každý sebemenší náznak úspěchu.  Máte-li vizi velkého a úspěšného podniku, každý zákazník je drobný úspěch. Chcete-li napsat knihu, každá stránka, slovo, písmeno ji utváří.  Každý velký úspěch je tvořen sérií malých vítězství.

Sledujte drobné úspěchy a radujte se z každého z nich.

Nastavte si správný postoj

Přístup k chybám a neúspěchu

Jak vypadá váš vnitřní dialog, když se něco nepodaří? Je přirozené, že v první chvíli jste naštvaní, zmocňují se vás negativní emoce a máte možná trochu chuť se na všechno vykašlat. Když opadnou první pocity, co se vám honí hlavou? Jak přistupujete k chybám a neúspěchu?

Chyby a nezdary jsou na cestě k úspěchu stejně důležité, jako malá vítězství. Nesprávné volby bychom si měli vážit úplně stejně, jako té správné. Kdybyste nechybovali, jak byste věděli, kudy ne? Spoustu základních dovedností, které máme, jsme se naučili díky špatným volbám, pádům a opětovnému zkoušení.

Pokud chyby vnímáte jako nepřátele, zkuste k nim přistupovat jako k výzvám a ukazatelům, jak ne. Pokud mám tři možné cesty a u dvou vím, že nikam nevedou, vím, kterou se mám vydat. Problém života je ten, že nikdy nevíme, kolik těch cest se nám nabízí a můžeme volit špatně stále dokola. Věřím, že kombinace hledání drobných úspěchů a zároveň dobrému přístupu k chybám pomůže najít tu správnou cestu.

Každá chyba je příležitostí pro zlepšení.

Výzva nebo ohrožení

Stejně jako záleží na vašem přístupu k chybám, záleží i na vašem vnímání překážek. Překážky jsou na každé cestě a existují dva základní přístupy. Můžete je vnímat jako výzvy, nebo jako ohrožení. Naše tělo reaguje na každý tento přístup jinak. Pokud překážky vyhodnocujete jako ohrožení, vaše hlava i tělo stavu ohrožení uvěří a spustí příslušné mechanismy. Spouští se stresová reakce a pod tlakem a stresem nefungujeme nikdy moc dobře. Nehledě na to, že většina cest i život sám, připomínají spíše překážkovou dráhu a chronický stres má dlouhodobé dopady.

Vyměňte slova problém a překážka za slovo výzva.

Porovnávání

Na naší cestě nás může spoustu věcí a zbrzdit. Jednou z nich je porovnávání s ostatními. Mnohdy vidíme jen známou špičku ledovce, jen velký úspěch, ale už si neuvědomujeme, že i tenhle úspěch byl tvrdě vydobyt. Porovnávejte se jen sami se sebou, porovnávejte své včerejší já s tím dnešním.

Na druhou stranu je naprosto v pořádku k někomu vzhlížet a nechat se inspirovat. Jako u všeho záleží na vašem přístupu. Využijte úspěchy druhých tak, aby vám to přineslo pozitiva. Porovnávání, závist a nepřejícnost vám na cestě za vaším snem pravděpodobně nijak nepomůže.

Tam kde jste dnes vy, byli pravděpodobně dříve i ti, ke kterým dnes obdivně vzhlížíte.

Nikdy není pozdě

Občas mě na mé cestě přepadá divný pocit, že to nestíhám, že bych měla být přeci už mnohem dál. Vždycky mě uklidní následující příklady. Ráda bych uvedla autora, bohužel jsem nedohledala.

Ve věku 23 let Oprah… Byla propuštěna z její první práce jako reportérka.
Ve věku 24 let Stephen King… Pracoval jako správce domu a bydlel v přívěsu.
Ve věku 27 let Vincent Van Gogh neuspěl jako misionář a rozhodl se zkusit štěstí ve škole umění.
Ve věku 28 let J.K. Rowlingová byla svobodná matka uvažující o sebevraždě.
Ve věku 30 let Harrison Ford byl stále tesař.
Vera Wang neuspěla s krasobruslařským Olympijským týmem, nezískala pozici Editor-in-Chief v časopise Vogue a ve svých 40 letech navrhla své první šaty.
Stan Leemu nevyšel do 40 let ani jeden slavný komiks.
Samuel L. Jackson nezískal žádnou roli až ve svých 46 letech.
Morgan Freeman dostal svou první životní roli v 52 letech.
Louise Bourgeois se stala slavnou sochařkou až ve věku 78 let.
Jakýkoliv sen máš, nikdy není pozdě ho dosáhnout.

Ani nevím, jestli je to všechno pravda a není to pro mě důležité. Poselství to plní, nikdy není pozdě.

Když se nedaří

I to se může stát. může přijít řada chyb, nezdarů a překážek a může toho na nás být prostě moc. Když to budete chtít vzdát, odložte svoje rozhodnutí o pár dní, nechte hlavu vychladnout. Vyměňte „kašlu na to“ za „dám si pauzu“.

Někdy se objeví vnitřní hlas, který vám napovídá, ať už toho necháte. Může to být jakýsi vnitřní kritik, který hledá důvody, proč už to nejde. Tenhle vnitřní kritik má za úkol jediné, chránit nás a někdy to dost přehání. Naslouchejte mu, ale neřiďte se jím. Můžete se ho zeptat, o co mu jde? Co je jeho cílem? Pravděpodobně nás chrání před neúspěchem, před ponížením, bolestí. Je ovšem na vás, jestli ho poslechnete a raději to vzdáte, nebo jestli mu odpovíte: „Díky, vím že mě jen chráníš, ale nemusíš se bát, já to zvládnu.“

Vyplatí se mít záchranné lano, které vás vrátí do hry, pokud na chvilku polevíte.

Podpořte svou vytrvalost

Kaizen

Velké úkoly a výzvy si rozdělte na ty nejmenší kroky. Velké cíle v nás mohou vzbuzovat velké obavy. Začněte tím nejmenším, co vám pomůže na vaší cestě za úspěchem.

Co nejmenšího můžete udělat?
Co můžete dělat pět minut denně?
Co vás posune ne o kilometr, ale o milimetr?

Pravidlo jednoho procenta

Zlepšení o jedno procento je lepší než o žádné procento. Pokud každý den uděláte drobnost, která vás posune o zmiňované jedno procento, kde budete za týden? Za měsíc? Za rok? Za deset let?

„Každá drobná změna, ať už pozitivní nebo negativní, se časem nahromadí v něco mnohem většího.“

James Clear

Cílený trénink

Vědomý a cílený trénink toho, co mám na naší cestě nejde je další nezbytnou věcí. Kde selháváme? Kde to drhne? Na to se zaměřme. Trénujme to pořád dokola, dokud to nebude lepší, byť jen o jedno procento. A pak znovu a znovu. Mimochodem, jak jste se na naučili chodit?

Pravděpodobně nikdy nikdo nešel kolem olympijského stadionu a neřekl si: „Hm, tak já to teda zkusím,“ a neodešel se zlatou medailí. Stejně tak si nikdo nesedl a nenapsal skvělou knihu připravenou ihned k vydání. Vědomý trénink a postupné vylepšování je reálná cesta.

Není to o talentu, ale o úsilí.

Nedávno jsem hrála hru a přistihla jsem se, jak nadávám, že je to zatraceně těžký a úkol jsem opakovala pořád dokola a pořád dokola jsem selhávala. Zmocňovalo se mě zoufalství a chtěla jsem to vypnout.
„A kdyby to bylo snadný, bavila by tě ta hra?“ ozvalo se z druhé strany gauče. Život je někdy zatraceně těžká a tvrdá hra, ale kdyby to tak nebylo, bavilo by nás to?

Pamatujte na to, že pokud by dosahování úspěchů nebylo podmíněno tvrdou prací, úsilím a vytrvalostí, jak moc byste si úspěchu vážili? Když vás na horu vyveze lanovka, nebo jí zdoláte v potu tváře pěšky, selfíčko na vrcholku hory bude v obou případech stejné, ale vnitřní pocit uspokojení z úspěchu bude jiný.

Važte si překážek, které vám život na cestě za vaším snem či úspěchem klade, jenom díky těmto překážkám se na konci dostaví ten skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.