Seznam věcí
Blog

Buďte vděční za samozřejmé

 

Karanténa. Koronakrize. Zákazy. Nežijeme stejný život jako před tím. Hodně věcí, které jsme považovali za samozřejmost, teď nejde.  Jít na večeři do oblíbené restaurace. Dát si s kamarády na zahrádce pivo. Vyrazit nakupovat oblečení. Vyrazit na výlet do zahraničí… 

Co chybí nejvíc vám?

Člověk pozná co měl, až když to ztratí. A je to škoda. Možná nám nastalá situace dává možnost něco do budoucna změnit. Být více vděční za věci, které jsme dříve považovali za obyčejné a samozřejmé. 

Možná se teď nejvíc těšíte, až budete moct potkat své přátelé, širší rodinu, nebo se těšíte na dobrou snídani ve vaší oblíbené kavárně. Až se věci vrátí do normálu (a já věřím, že to bude brzy), asi budete pociťovat  z těchto věcí větší radost, než dříve. Budete za ně zase na chvilku vděční. 

Na chvilku?​

Až půjdete do své oblíbené kavárny po druhé po třetí, bude pociťovat čím dál tím méně vděčnosti. Až se najednou stane, že to budete brát zase jako samozřejmou a obyčejnou věc. Říká se tomu hédonická adaptace

Prodlužte svou vděčnost​

Sepište si seznam věcí, které uděláte, až se život vrátí do starých kolejí. Pokaždé, když se vám po něčem zasteskne, připište to na seznam. A až to půjde, splňte si všechna přání ze seznamu. Pokud chcete, tak si k jednotlivým položkám ze seznamu při jejich plnění napište, jakou jste měli radost, jaké to bylo, proč jste za to vděční.

Až splníte všechno, tak seznam nevyhazujte. Zkuste najít způsob, jak si ho za nějaký delší čas připomenete. Pošlete si ho třeba e-mailem a nastavte si odložené odeslání.  Schovejte ho do cestovního pasu, který (snad) ke konci léta vytáhnete. Uložte ho do diáře mezi stránky, ke kterým se dopracujete až za čas. Uložte ho do deníku vděčnosti. Uložte ho kamkoli a nastavte si upomínku (nebo ho přepište/vyfoťte přímo do té upomínky). 

Až přijde čas, připomeňte si, jakou jste tenkrát po tom všem měli radost z obyčejného kafe a zákusku v kavárně, z prvního piva na zahrádce, nebo z první návštěvy kina. Zkuste být za ty obyčejné věci zase vděční. 

A nejen až odejde „koroňák“​

Těšili jste se někdy po dovolené na svou postel? A vybavíte si, jak jste se v ní první večer po návratu rochnili a jak jste za ní byli rádi?

A teď si zkuste vybavit, jaké bylo ulehání do vaší postele včera. Cítili jste stejnou radost? Možná svou milovanou postýlku berete jako samozřejmost a uvědomíte si, jak je skvělá zase až se s ní na několik dní rozloučíte.

Zkuste svou vděčnost za zdánlivě obyčejné a samozřejmé věci pěstovat cíleně i v běžném životě. Můžete používat nárazově nástroj seznamu. Třeba si na dovolené psát, co vám chybí z domova a po dovolené si to připomínat. Nebo si každý večer můžete psát deník vděčnosti, o kterém jsem už psala. 

Já si po pár dnech v Maroku uvědomila, v jak krásné zelené zemi žiju, jakou tu máme nádhernou přírodu. Po hrozivých koupelnách v Thajsku a v Kambodže jsem při každém sprchování nadšená ze své krásné a funkční koupelny. Po víkendu na chatě jsem vděčná za byt bez pavouků. 

Není to jen o věcech​

Bolel vás někdy zub? Nebo cokoli jiného. Tak moc jste se těšili, až to přejde, až budete zase v pořádku. Prvních pár chvil, možná pár dní, po opuštění ordinace, kdy se cítíme dobře, jsme možná za tento stav vděční. Ovšem když nás dlouho nic nebolí, kolikrát si jen tak řekneme: „To jsem ráda, že už mě půl roku nebolel žádný zub.“ Vzpomeneme si na to zase, až to na nás přijde.

Za jakou nejobyčejnější věc jste teď vděční? 

Zkuste si tuhle otázku pokládat častěji. Startujte s ní svůj den, nebo s ní ulehejte ke spánku. 

Připomínejte si každou drobnost, za kterou jste vděční, protože nic není samozřejmé.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.