Blog

Rok 2021

Na konci roku 2020 jsme asi všichni trochu doufali, že rok 2021 bude už bez roušek, litrů dezinfekcí a různých omezeních. Možná jsme i doufali, že se všechno vrátí do stavu jako „před tím“. No, úplně se to nestalo. A stejně jako v reflexi z minulého roku si vybírám z několika událostí, které pro mě byly letos nějak důležité. Vybírám malé či velké myšlenky, které bych si chtěla pamatovat.

Projekt štěstí

Štěstí. Kdo by ho nechtěl víc. Štěstí je pro mě okamžik, reakce na nějakou šťastnou událost či situaci. U dlouhodobého pocitu spojeného se štěstím raději používám pojem spokojenost. Ovšem aby došlo k zachování spojení mezi knihou Projekt štěstí, která mě inspirovala, a těmito řádky, budu používat slovo štěstí, ovšem ve významu dlouhodobé spokojenosti.

Inspirace knihou Projekt štěstí Gretchen Rubinové

Gretchen Rubinová se necítila tak šťastně, jak by se podle sebe měla/mohla cítit. Proto se pustila do svého projektu štěstí, který trval celý rok.

Před samotným projektem si udělala poměrně rozsáhlý průzkum toho, co štěstí vlastně je, co ho ovlivňuje a přináší. V celé knize se velmi často odkazuje na vědecké studie o štěstí a spokojenosti (škoda jen, že nikde neuvádí zdroje). Na základě průzkumu si stanovila 12 předsevzetí. Každý měsíc v roce se zabývala jedním z nich.

Pro představu několik předsevzetí Gretchen Rubinové:

Leden – energie (choď dřív spát, cvič, vyřiď nepříjemný úkol, …)
Únor – manželství (přestaň hubovat, hádej se správně, žádné výlevy, …)
Březen – práce (pracuj chytře, požádej o pomoc, …)

Každému měsíci a předsevzetí je věnována jedna kapitola, kde popisuje, jak vše plnila a co jí pomáhalo.

Není úplně od věci, sepsat si seznam věcí, které když se změní či zlepší, učiní mě šťastnější a každý měsíc v roce se jednomu předsevzetí věnovat.

Normálně si žádná velká předsevzetí nedávám, ale koncept „projektu“ štěstí mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla to vyzkoušet. Protože kdo jiný může za naše štěstí než my sami.

A tak vnikl projekt na rok 2021, můj projekt štěstí.

Definovala jsem 12 oblastí svého života, na každý měsíc jednu, které podle mě mají na můj pocit spokojenosti největší vliv. Nebudu vás zatěžovat detaily z každého měsíce, mám tu ale několik hlavních myšlenek.

Myšlenky, které si chci zapamatovat:

  • Je to klišé, ale úroveň našeho štěstí/spokojenosti určujeme především my. Tím, co vědomě děláme a jak reagujeme na události z venku, které nemůžeme ovlivnit.
  • Ať už dělám cokoli, je nutné tomu věnovat vědomou pozornost. Nic se nestane jen tak. Musíme pro to něco dělat.
  • Čím víc se mi do něčeho nechce, tím víc to možná potřebuju.
  • Některé činnosti jsou nakažlivé. Když začnu něco dělat, občas to samovolně začne dělat i mé okolí. Jít příkladem skutečně funguje.
  • Někdy řeším věci, které řešit nemusím, protože fungují dobře. Ale abych zjistila, že fungují skutečně dobře, musím se jimi nejdřív vědomě zabývat.

A ano, cítím se spokojenější.

Kterým oblastem vašeho života byste měli věnovat více vědomé pozornosti, abyste se cítili spokojenější?

Retreat

V červnu jsem si naordinovala další milník své mindfulness cesty v podobě prvního silent retreatu. Čtyři dny meditace, ticha, nemluvení a ponoření se do sebe. Bála jsem se, jak se poperu s nemluvením a několika hodinami meditace denně. Taky jsem si nebyla úplně jistá tím, jestli to celé třeba neprospím, nebo jestli mi z mých vlastních myšlenek nehrábne. Nic, čeho jsem se bála, se nestalo a byl to jeden z nejpříjemnějších zážitků z celého roku. A musím říct, že jsem si asi v životě tak neodpočinula.

Kupodivu mi nechyběl mobil, ani zprávy, ani mluvení. Nejvíc mi chybělo čtení a knihy (po čas retreatu je doporučeno nekonzumovat vůbec žádné informace). Touhu po písmenkách jsem zaplašovala psaním krátkých poznámek, které jsou zároveň myšlenkami, které si chci z tohoto zážitku odnést:

  • Musím si častěji připomínat, že myšlenky jsou jen myšlenky.
  • Víc si uvědomuj okamžiky, kdy po ničem netoužíš. Ty chvíle, kdy si říkáš: „Jo, to je ono.“
  • I touhu můžeš nechat odejít. Můžeš se ptát, kam tě přemýšlení o touze zavede. Kam tě zavede ta touha.
  • Štěstí se ukrývá v netoužení.
  • Ptej se častěji, co pro sebe potřebuješ udělat právě teď.
  • Co všechno bych měla nechat být, abych se cítila líp?
  • Bojí se ptáci, když letí?

Ta poslední myšlenka se mi od retreatu často vrací a já přemýšlím, proč mě tak moc fascinuje. Let je pro ptáky něco naprosto přirozeného, možná stejně jako život sám a stejně si nejsem úplně jistá, jestli se ptáci nebojí, když letí.

Florencie vs. Benátky, očekávání vs. realita

Ani letos situace nepřála delšímu výletu do Asie, takže přišel čas dovolenou využít k odškrtnutí dalšího města na mém bucket listu. Toužila jsem vidět Florencii pro její jedinečnou architekturu, muzea, atmosféru, kterou jsem znala z filmů. Vysnila jsem si dokonalé místo s dokonalými zážitky. Několik týdnu před odjezdem jsem na Instagramu začala sledovat hastag #firenze, abych nevynechala jediné místo, které stojí za to vidět, a to jsem neměla dělat. Z Instagramu na mě vyskakovaly ty nejkrásnější místa, která v reálu buď tak krásná nebyla, byla plná turistů, anebo je kazilo něco, co na fotce na internetech prostě nebylo. Některá místa byla opravdu nádherná a uspokojila mou touhu vidět tohle město, ale plyne z toho obrovské poučení, které opět není žádnou novinkou. Velká očekávání vytvářejí velká zklamání.

Druhá větší zastávka nás čekala v Benátkách, kde jsem neměla vůbec žádná očekávání. Tedy měla, ale spíše ty negativní. Kanály smrdí, je tam přecpáno turisty, romantika přerostla v kýč, … No a vrchol pro mé plánovací já byl, že se nám na poslední chvíli nepodařilo zarezervovat parkování (do Benátek se totiž autem nedostanete a je potřeba auto nechat před Benátkami). Moje plánovací já, které má zarezervováno většinou vše předem bylo v obrovském nervu. Ne každé parkoviště má totiž webové stránky a ty, které je měly, tak chtěli za den parkování okolo 20 euro! Moje šetrné já se přidalo se svou depresí k mému plánovacímu já.

Jak už to bývá, parkovací problém se vyřešil sám. Podél příjezdu do Benátek je asi bambilion parkovišť a auto tam můžete nechat za krásných 5 euro na den. Všechna má já se po zaparkování auta uklidnila a mohla jsem se nechat unést krásou Benátek. Tím, že jsem od Benátek neočekávala nějaké zázračné zážitky (na rozdíl od Florencie), jsem nevytvářela půdu pro zklamání a nenaplněná očekávání.

Benátky mě nakonec nadchly a rozhodně se tam chci vracet. Možná to je tím, že jsou Benátky prostě hezčí než Florencie, nebo je to opravdu tím, že jsem si Florencii pokřivila svým přehnaným očekáváním. Kdo ví, ale pro jistotu už si žádné výlety nebudu tak moc plánovat a zároveň budu krotit svá očekávání. Nejen od míst a měst, ale asi tak nějak obecně.

Myšlenky, které si chci zapamatovat:

  • Velká očekávání vytvářejí velká zklamání.
  • Některé věci se vyřeší sami po příjezdu na místo a dopředné stresování ničemu nepomáhá.
  • Někdy jsou ty nejhezčí místa ta, od kterých to neočekáváme.

Perspektiva

Když tak přemýšlím, které události se mi letos tak nějak vryly do paměti, neměla bych vynechat výlet na Santorini. A ne, nebudu vám tu vyprávět, jak je to nezapomenutelné místo a tak. Situace, která si totiž zaslouží zmínit v roční reflexi se stala ještě na Krétě v přístavu, než jsme se na Santorini vůbec vydali.

Výlet na Santorini nebyl úplně levná záležitost, ale řekli jsme si, že to za to stojí. Shodou okolností to termínově vyšlo na poslední den před odletem domů. Najednou se tenhle jednodenní výlet stal hightlitem celé dovolené v Řecku. Osud to ovšem chtěl tak, že od rána se ten den kazilo, co mohlo. Přes všechny strasti jsme se dostali do přístavu a vystáli si frontu na výměnu voucheru za palubní lístky na katamarán a autobus.

Long story short, pán si vzal voucher a naše lístky v tom zmatku ztratil. Neměla jsem v ruce nic a týpek mi ještě říká, že jsem ty lístky musela ztratit já. Když jsem se nemohla v tom spěchu najít ani na seznamu pasažérů, úroveň mého stresu dosahovala maxima. Takový velký katamarán se totiž řídí přísným jízdním řádem, trochu jako na letišti. Nemůže v přístavu zavázet dýl a čekat na někoho, protože za dalších pět minut se na jeho místo potřebuje nacpat další obrovská loď.

Byla jsem ve stresu, vzteklá a v duchu se loučila s výletem i s tím neuvěřitelným množstvím peněz, co to stálo a které už mi nikdy nikdo nevrátí.  Nakonec jsem našla své jméno v seznamu pasažérů (kdo mohl tušit, že to mají seřazené abecedně podle křestních jmen). Místo palubních lístků jsem dostala odtržený růžek od nějakého papíru, kde bylo ručně napsáno cosi v řečtině se slovy: „These are your tickets.“

Nechtělo se mi tomu věřit, ale na palubu jsme se dostali. Nicméně lísteček mi vzali. Super, takže už nemám ani pseudo lístek a teď se nedostaneme zpátky. Vymýšlela jsem spousty scénářů, jak se výlet může ještě pokazit, včetně toho, že se nedostaneme zpět a další den zmeškáme letadlo domů.

Uprostřed toho všeho mi najednou z ničeho nic něco došlo a já si v duchu říkala, jaká sem kráva. Ne, nenašla jsem lístky v kapse (fakt je ztratil ten týpek v přístavu, cca po hodině plavby mi je znovunalezené s omluvou přišel vrátit). Jako kráva jsem si připadala primárně proto, proč se tak moc stresuju takovou situací.

Ráno po cestě do přístavu jsem si cestu autobusem krátila čtením zpráv. Bylo to ten den, kdy se změnila situace v Afganistánu a lidi se valili na letiště, aby prchli před Talibánem a někteří i před jistou smrtí.

Tohle uvědomění mi převrátilo pohled na mojí situaci. Z neuvěřitelného nasrání se rázem stala vděčnost za to, že vůbec takové věci mohu řešit, a že i kdyby se vyplnil ten nejčernější scénář, nic, ale absolutně nic by se nestalo. Mnohdy je to jen o perspektivě a od téhle doby si to často připomínám.

Myšlenky, které si chci zapamatovat:

  • Za některé trable a problémy bychom měli být vděční. Někdy stačí změnit perspektivu.
  • Ptej se sama sebe, co se stane, když se vyplní ten nejčernější scénář?
  • I malý útržek papíru tě může dostat na palubu.

Z roku 2021 si odnáším ještě jednu myšlenku. Nemusí se dít velké intenzivní věci. Stačí, když se dějí ty malé, pokud se dějí tím správným směrem a s těmi správnými lidmi.

A jaké hlavní myšlenky si ze svého roku 2021 chcete odnést vy?

Díky za podporu a za to, že čtete a sdílíte moje malé velké myšlenky.

Mějte spokojený a šťastný rok 2022

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.