Blog,  Osobní rozvoj

Akceptace aneb co už

Ke třicetinám jsem dostala od svých přátel jeden z nejlepších dárků, který jsem si mohla přát, výlet do Londýna. O Londýně jsem mluvila už dlouho a pořád se nějak nemohla rozhoupat. Vyřešili to za mě a tak jsem měla přes letošní Velikonoce popíjet stout a cpát se fish&chips. Moc jsem se těšila. A protože jsem “plánovač”, už v únoru jsem měla jasno, kam jít, co chci vidět, kde chci jíst, už jsem pomalu kupovala vstup do Královských zahrad… Bum, pak přišla korona. Nějaký čas jsem přemýšlela, zda odjet, jestli to není zbytečný risk. Na druhou stranu let nešel přebookovat a byl to dárek. I tohle bylo záhy vyřešeno za mě, přišel lockdown, karanténa, uzavření hranic a já si místo stoutu tak maximálně otevřela budvárek dovezený rohlíkem a řekla si: “No, co už.”

Něco prostě nejde změnit

Jsou situace a věci, které není v naší moci ovlivnit. Dřív bych v podobné situaci vzteky pukla. I teď jsem byla naštvaná, ale poprala jsem se s tím daleko líp, než dřív. K tomu, že nemá smysl se rozčilovat kvůli něčemu, co neovlivním, jsem si musela dojít. Ono je to takový logický, ale ruku na srdce, jak často se rozčilujete kvůli věcem, který neovlivníte? Podle mě je to primárně proto, že když jsme v emoci, nefunguje nám rozumová část mozku a jedeme naučené vzorce a víc se zapojuje savčí mozek, kde je právě centrum emocí. Jednoduše řečeno, my to víme, že nemá smysl se nad tím rozčilovat, ale v tu chvíli nám to nedochází

Co mi pomáhá

Laskavost k sobě

Když vláda vyhlásila lockdown, bylo to jen konečné potvrzení toho, že z Londýna nic nebude. Vztek a naštvanost na vir, který mi pomalu zničil nejlepší dárek ever, už mě provázely od prvních zpráv o koroňákovi, tohle už bylo jen oficiální potvrzení. Ten den večer mě napadla taková blbost, že bych neměla být naštvaná a smutná, vždyť to přece neovlivním. Velmi rychle jsem se opravila. Těšila jsem se, byl to nejlepší dárek pod sluncem, můžu být naštvaná a můžu být i smutná. A tohle je být k sobě laskavá, dovolit si prožít i negativní emoci, nebičovat se za ní a říct si: “Ano, je to blbý a můžeš být naštvaná a smutná. Dej si čokošku.”

Vesmírná terapie

To zní jako brutální ezo, co? Nebojte. Jde prostě jen o to, že svému “já” dám pomyslnou facičku (se vší laskavostí a láskou k sobě) a řeknu si: “Hele, ty si přišla o výlet, spousty jiných lidí přišlo o živobytí. Tak se zase uklidníme.” Podívám se na svůj problém v kontextu svého okolí, země, světa a klidně můžu dojít až k tomu vesmíru. Co je můj zrušený výlet za Harry Potterem oproti problémům jinde na světě (nebo i dál).   

Kruhy vlivu a otázky o míře kontroly

Na chvilku se zastavte a zamyslete se, co je to jediné, co máte pod kontrolou? Jste to vy sami. Vím, že se to při návratu z baru ve tři ráno nezdá, že byste se měli plně pod kontrolou. Na druhou stranu jste to byli vy, kdo se rozhodl takhle zřídit. Na všechno ostatní můžete mít jen určitý vliv. A něco jde zcela mimo vás a i kdyby jste se na hlavu stavěli, nic s tím nezmůžete. Do kruhu “mimo” řadím třeba počasí. Nebo pandemii.  Paradoxem je, že se velmi často zabýváme tím, co je mimo náš vliv a naprosto ignorujeme to, co bychom mohli mít pod kontrolou nebo ve vlivu. Řešíme, co dělají ostatní, nadáváme na danou situaci, ale zapomínáme na naše vlastní pocity, emoce a reakce. 
Zdroj: 7 návyků skutečně efektivních lidí, Stephen Covey

 

Abych rychleji zapojila zpátky rozum, uklidnila trochu emoce a ujasnila si celou situaci, pomáhají mi otázky o míře kontroly a vlivu:

“Co se teď snažím ovlivnit? Co z toho skutečně ovlivnit můžu?”
Tady si běžně přijdu na to, že plýtvám energií na něco, co není v mém kruhu vlivu.

“Co bych mohla mít pod větší kontrolou a nedělám to?”
Odpověď na tuhle otázku mi mnohdy připomíná, že jedu na autopilota, a že zapomínám ovládat svoje reakce, pocity a emoce, celkově svůj přístup.

Co když je situace mimo můj kruh vlivu?

Obecně je tu několik možností:

Posuňte si to

Můžete se pokusit posunout si některé věci z kruhu “mimo” do kruhu vlivu. Ráda tu používám jako příklad Jakuba Čecha. Jakubovi se nelíbilo, co se děje v jeho městě, akorát mu ještě nebylo 18 a magistrát mu odmítal jako nezletilému sdělovat informace. Jakub nelenil a nechal se zplnoletnit. Svou proaktivitou a odhodlaností si věc, která byla mimo jeho vliv, posunul do vlivu a mohl něco opravdu změnit.

Opusťte to

Pokud jsou např. organizační změny ve firmě pro vás tak moc nepřijatelné, nemá moc smysl setrvávat.

Akceptujte to

Můžete si prostě říct: “Ok, tak takhle to teď je a já jsem ochotná s tím takhle být.” Není to to samé, jako neřešit a mít všechno na salámu (ale i to je někdy užitečný, o tom třeba příště). Je to o tom, že si situaci projdete, zanalyzujete a vědomě se rozhodnete, že v tom takhle budete. 


Když se vrátím ke střetu Velikonočního Londýna s koronavirem, není moc co řešit.
Situace byla naprosto mimo můj kruh vlivu a tak mi zbývala poslední možnost. Co už. Tahle krátká větička je pro mě zvědomění toho, že nemám vliv na to, co se právě teď děje.

Ujel mi autobus před nosem? Co už.
Chytla mě průtrž mračen uprostřed pochodu Praha – Prčice? Co už.
Fouká při focení vítr? Co už.

Takže co už, za peníze vrácené za hotel jsem si koupila psací stůl a židli do pracovny, abych přežila několikaměsíční home office, libry jsem dobře uschovala a itinerář uložila na později. 

Není to o situaci, ale o naší reakci.

Vidíme se příště, Londýne. 

3 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.